Máme-li hodnotiti tento výkon nepopiratelného významu, nutno jej označiti za výjimečný příklad úspěšného uplatnění technického pokroku a sportovní vyspělosti zároveň. Pohyb rychlostí 370 km za hodinu je cosi téměř se vymykajícího lidským představám o možném. A přece bylo dosaženo tohoto výkonu nejen na stroji sestrojeném člověkem, ale i řízeném rukou smrtelníkovou. Bylo by těžko nalézti výmluvnější příklad síly a velikosti ducha a energie i k poznání moderní technologické dokonalosti. Od samého počátku vývoje automobilismu až do roku 1927 nesnilo se vynálezcům a zdokonovatelům tohoto dopravního prostředku, že bude kdy možno dosíci na samohybu podobné rychlosti. Vyvinouti rychlost 300 km za hodinu se zdálo mezníkem, který překročiti není v moci člověka.
Březen roku 1927 již ukázal, že toto mínění je nesprávné. V Anglii byl sestrojen speciální vůz továrny Sunbeam s motorem o 1000 HP, a závodník Seagrave dosáhl na tomto stroji rychlosti 327 km. Neuvěřitelné stalo se možným, 300kilometrová hranice byla úspěšně překročena. Tím byl dán signál k úsilí po nových rychlostech, a položena nová otázka, kam posunouti hranici možnosti. Ukázalo se, že rekord Seagraveův byl umnožněn sestrojením takového stroje, jaký se dotud na závodních drahách neobjevil. Tehdejší Sunbeam lišil se značně od dosavadních zvyklostí jak konstrukcí stroje tak celkovým vzhledem. Byl to objev svého druhu a úspěch nové myšlenky. Konstruktéři jali se sestrojovati ony obrovské motorické příšery skrývající v sobě netušené množství síly, jež lze proměniti v úžasnou rychlost. Výsledkem úsilovných snah jsou nové rekordy lepší původního výkonu Seagraveova. (Angličan Malcom Campbell 322 km, Američan Ray Keech 340 km, major Seagrave 370 km.) Využitím nových myšlenek bylo možno za dva roky zvýšiti rychlost na 370 km. Do dvou let můžeme očekávati 400 km. Zlepšiti se za 4 roky o 100 km je téměř zázrak – ovšem, že moderní, ale může nás ještě dnes něco překvapiti? Verneovy utopie stávají se skutečností před našimi zraky a nemyslím, že chvíle, kdy bude dosaženo 400 km vzruší svět více než oněch 300 km.
Nynější rekordní výkon Seagraveův je ovšem divem moderní techniky, a konstruktér rekordního vozu Angličan Irving je jistě geniem ve svém oboru. Nicméně nelze zapomínati na muže, který svým výkonem potvrdil předpoklady konstruktérovy. Major Seagrave je muž, který podruhé se pokusil o nejvyšší rychlost a podruhé zvítězil. Jeho rekord je rekordem vůle, nádherné odvahy, železných nervů a chladného mozku. Jen muž s těmito vlastnostmi mohl zvítěziti v závodu se smrtí. Seagrave, usedaje za volant svého "Zlatého šípu", aby proletěl určenou dráhu, sázel na tuto kartu své naděje. Po celý závod ničím nedaje se vyrušiti řídil jistou rukou svůj vůz. Jeho výkon je sportovním výkonem par excellence, jeho odvaha nemá příkladu. Seagrave nejel však svoji druhou rekordní jízdu pro osobní slávu. Anglie trpce pociťovala ztrátu vedoucí posice v největších rychlostech, vyrvanou jí Amerikou, a útok Seagraveův na rekord byl vyjádřením touhy po znovudobytí prvenství a nelze pochybovati, že tato touha byla diktována hospodářskými zájmy mimo sportovního rivalství. Soupeřství anglického automobilového průmyslu s americkým je podkladem boje těchto dvou zemí o nejlepší výkon. Tentokráte zvítězila opět stará Britanie; můžeme tedy s bezpečností očekávati odpověď z Ameriky.
M. Jiránek 21. března 1929, Přítomnost