Je to úspěšné tažení, vždyť paní Topolánková se objevila v televizi, rádiu i novinách. Pravdou ale je, že vůbec netuším, co si s tím mám jako čtenář a divák počnout. Proč mě má zajímat rodinné drama dvou cizích lidí? Mám jim zaslat soucitný dopis? Nabídnout nějakou radu? Oddychnout si, že mě takové problémy netíží?
Pravda, nebývá zvykem, aby žena premiéra kandidovala do senátu za jinou stranu. Ale v této zemi se odehrává tolik věcí, které v zahraničí nejsou zvykem, že pozornost je na bodu nula. Politici porušují zákony, nebo dokonce vyzývají veřejnost, aby je nedodržovala. Bývalý ministr financí Sobotka nerespektoval nálezy ústavního soudu v případě nájmů či přiznání finančního příspěvku pro Evropské demokraty. Prezident otevřeně volá po boji s justicí a premiér žaluje novináře. Ve výčtu "nenormálností", které se mě dotýkají mnohem více než krize vztahu dvou lidí, by se dalo pokračovat hodinu. Něco jiného by byla důkladná analýza, co s rozhodováním člověka-premiéra může udělat rozpad rodinného krbu.
Nezbývá doufat, že paní Topolánková je jen náhodným prodloužením okurkové sezóny, a že ji tedy brzy zkonzumujeme.