Teorii o centrech moci, která mají za cíl omezit demokracii v Česku, dovedl k dokonalosti Václav Klaus, který už v roce 1996 obvinil média, intelektuály a prezidenta, že mu zajistili neúspěch ve volbách. Přitom téměř všechna média včetně prezidenta Klause před hlasováním podpořila. S povídkami o spolčeních pak opanoval pole Miloš Zeman, který v roce 1997 ohlásil spiknutí tajných služeb a v roce 1998 dokonce "odhalil" spolupráci Američanů, Slováků, českého prezidenta a některých pracovníků tajných služeb, že chtějí připravit puč.
Pak se Klaus a Zeman spojili do opoziční smlouvy a své příběhy o zrádných centrech vyprávěli společně. Třeba o protestní akci Děkujeme, odejděte (vyvolali ji bývalí studenti z revolučního roku 1989), která měla být, jak jinak, pučem srovnatelným s rokem 1948. Stejně tak vykreslovali média, která prý v cizím žoldu útočí na ODS a ČSSD.
Pak bylo chvilku ticho, ale Stanislav Gross ve chvíli, kdy padal z premiérského křesla opět vykřikoval, že to mají na svědomí temné síly. Ani na chvilku ho nenapadlo, že by podnikání s ženou provozující nevěstinec, mohlo být u šéfa vlády skutečně nepřijatelné.
Jiří Paroubek by už rovnou mohl být spisovatelem sci-fi. Ublížit mu chtějí totiž úplně všichni: média, opozice, lidé ve vlastní straně, prezident, Američané, policie atd. Jeho zpráva o chystané skandalizaci jeho osoby je velmi špatnou pohádkou, kterou nepochybně napsal někdo, kdo ho má velmi rád. Prý nemá žádný škraloup, snad kromě milenek. Pravda, kdo by odolal?
Proč si politici tak oblibují takovéto skazky? Je to špatný projev sebeobrany. Umožňují jim totiž nevnímat kritiku, protože jsou za ní přece ti zlí padouši. Tento týden jsem do Lidových novin napsal komentář Neodvolávejte Václava Moravce, kde jsem mimo jiné napsal: "Bezchybný redaktor z nebe nespadl, a – jak ukazuje
právě příklad Václava Moravce – k zručnosti se dostane jedině časem a
tvrdou prací. V minulosti ale už bylo několikrát vidět, že ten čas se v
České televizi nezískává snadno. Například Roman Prorok byl před lety
vyhozen z moderování diskusního pořadu, protože o to vedení televize
požádali společně Václav Klaus a Miloš Zeman, kterým se nelíbilo, jak
jim klade otázky. Šéfové ČT srazili podpatky a bylo." Můj komentář převzal server Česká média, kde k němu připsal poznámku tajemník prezidenta Ladislav Jakl: "Tabery je nemocný nenávistí ke Klausovi. Proto o něm bude lhát vždy a
všude, i kdyby psal třeba o žabičkách. Věta o Prorokovi je lživá celá,
každým slovem."
Chvíli jsem si říkal, že bych mohl zkusit napsat článek o žabičkách, které jsou slizké jen na povrch, ale raději zůstanu u politiků. Tři věty pana Jakla jsou poutavé svou emocionálností. Představoval jsem si, jak mi doktor říká: "Vážený paciente, je mi to moc líto, ale právě jsem Vám na levé srdeční komoře našli přeškrtnutý portrét Václava Klause. Jasná to diagnóza nenávisti ke Klausovi." Může vůbec někdo myslet vážně, že bych nějakého politika nenáviděl? Proč věnovat tak silnou emoci politikovi? Slova pana Jakla jsou ale důležitá v tom, že ukazují, jak na Hradě vidí svět. Vidí ho jako střet dobra se zlem, kde kritici nemohou své připomínky myslet vážně a chladně, protože za jejich texty je jen nenávist. Takový život musí být hodně smutný, navíc když ví, že s Prorokem to bylo přesně tak, jak jsem napsal.
Nad teoriemi spiknutí by se dalo mávnout rukou. Je to ale vlastně vážné, protože to znamená, že klíčoví čeští politici vnímají jen ty, kteří jim pochlebují. Ostatní jsou pro ně, stejně jako kdysi pro komunisty disidenti, jen samozvanci a zaprodanci. Pak se ale těžko posouvá dál a vede debata.