V českých médiích se bez větší pozornosti rozjíždí zcela nový trend. Majitelé či investoři médií „otevřeně“ využívají svá média k čistě obchodním zájmům.
Poměrně zásadním průlomem do toho, co se má a nemá dělat, byl článek v časopise Týden, který byl o tom, že by vláda neměla jejich majiteli Jaromíru Soukupovi brát zakázky na nákup reklamního prostoru v médiích. Takhle přímé zneužití novinařiny majitelem tu dlouho (kdo ví jestli někdy) nebylo.
Dalším příkladem je investigativní projekt na internetu Česká pozice. Pátracích novinářů je tu málo, takže jim na začátku kde kdo držel palce. Je ale pozoruhodné, že zrovna u investigativního média nikdo neví, kdo ho vlastní. Respektive kdo mu finančně pomohl do začátku.
Dlouho se šuškalo, že je to mimo jiné Andrej Babiš. Ten to nejdříve popíral a pak to potvrdil. V aktuálním Respektu jsme o tom napsali zmínku, protože Česká pozice píše o Babišovi velmi vstřícně.
Teď na to vyšla reakce, která rozhodně stojí za pozornost:
„Babiš se skutečně opakovaně přihlásil k podpořenému rozjezdu našeho serveru, ale v Ekonomu či Českém rozhlase připomenul, že stejně tak učinili i další byznysmeni. A je třeba zopakovat, co jsme už napsali v některých komentářích pod články: ČESKÁ POZICE je standardní mediální projekt, jehož startovní kapitál vznikl obvyklými obchodními mechanismy. V tomto – a jen v tomto – duchu lze hovořit o vazbách mezi ČESKOU POZICÍ a řadou českých byznysmenů, mezi něž i Andrej Babiš patří.
Váženému kolegovi z Respektu bychom rádi sdělili, že místo svých přečetných výletů do studia České televize, kde glosuje cokoliv od Mostecké uhelné, odchodu policistů či případů státních zástupců (a dokonce kauz jiných médií) by měl věnovat více péče sledování něčeho, o čem mluví…
…Kolegům z Eura (i v tomto časopise vyšel článek o Babišovi, pozn. ET) a z Respektu se nicméně sluší za pečlivou bombáž Andreje Babiše poděkovat. Aby ale byly materiály vnímány úplně vážně a plnohodnotně, měly by týdeníky Euro a Respekt v dohledné době přijít také s mnohostránkovými speciály například o Petru Kellnerovi či Zdeňku Bakalovi. Klidně i ve stejný den – třeba už v nějakém tom lednovém miliardářském pondělí…“
Tak si to shrňme. Česká pozice potvrdila, že to, co jsme napsali, je pravda. Zároveň nám říká, že má více „vazeb“ s „českými byznysmeny“, kteří je platí (to má být argument či přiznání?). Dá se předpokládat, že Česká pozice k nim bude stejně hodná jako k Babišovi. A to je problém. Jak můžeme tomuto médiu důvěřovat, když nevíme, kdo jej finančně podporuje? V této zemi se šíří ostrá kritika firem, kde jsou utajení akcionáři. Tady ale takto funguje dokonce i médium.
Česká pozice píše, že čeká mnohostránkové materiály o Zdeňku Bakalovi v Respektu. Zde je vidět rozdíl mezi námi a ČP, my prostě nebudeme psát podpůrné texty o majiteli Respektu. Všude v demokratickém světě se ctí pravidlo, že se o majiteli nepíše (jsou samozřejmě momenty, kdy to jinak nejde a pak je třeba to přiznat), protože to mají dělat jiná média. Ať byste totiž udělali sebevíc, vždy to bude vnímáno tak, že mu chcete nějak pomoci.
Co je ale ještě podstatnější, čtenáři Respektu mohou kriticky hodnotit a kontrolovat naši práci, protože ví, kdo je vlastníkem Respektu. Jak ale kontrolovat médium, kde je vlastník (vlastníci) či sponzor (sponzoři) utajen? A nemluví za vše už fakt, že je třeba je tajit?
Česká pozice odvedla v mnoha ohledech dobrou práci a je třeba jí držet palce. Pokud ale chce odhalovat netransparentní chování v této zemi, měla by začít u sebe.