Hned na úvod chci říci, že nemám v kapse nějaké senzační odhalení. Kdo ho očekává, může se vydat na jiný blog. Jen bych rád přispěl jednou informací do zdejší debaty na toto téma. Pravda, je to zvláštní debata, protože podle mě je důležitý obsah stížnosti a nikoli to, kdo za ní stojí. Ale když už temné muže v pozadí hledá i prezident Václav Klaus či expert na vše Vítězslav Jandák (poslanec ČSSD), byla by škoda to nechat být.
Jak známo, Jan Kalvoda byl významný politik první poloviny devadesátých let. Z tohoto důvodu jsem se za ním přibližně před rokem vydal, protože jsem chystal knihu Hledá se prezident, která je o volbách zdejších hlav státu. Byla to debata velmi zajímavá a to hned v mnoha ohledech.
Zajímalo mě pochopitelně i to, jak se v roce 1992 při vzniku české ústavy diskutovalo o pravomocech prezidenta. Kalvoda byl totiž jedním z autorů ústavy. Od vzpomínek jsme se dostali až po současnost a tu Jan Kalvoda neskrýval své pobouření nad dnešními poměry. Podle něj se v době opoziční smlouvy narušil respekt k ústavě a politickému pořádku. Velké strany se domnívají, že si mohou dělat, co chtějí. Během vyprávění Jan Kalvoda vášnivě dodal, že je na čase, aby někdo politikům dal jasně najevo, že jsou nějaké hranice. Pochopitelně v tu dobu ještě netušil, že to bude on, ale dalo se vytušit, že když se naskytne příležitost, tak se do střetu s politiky pustí.
Z toho důvodu pro mě nebylo podání stížnosti Ústavnímu soudu překvapivé. Mohu se mýlit a třeba někdo Janem Kalvodou hýbe. Přijde mi to ale málo pravděpodobné. Jeho rozčílení nad politiky bylo autentické a musím dodat, že v tomto ohledu velmi sympatické.