-prosímtě, kdo kdy tvrdil, že to má co dočinění s jeho profesí. Trochu se utápíš v ukvapených závěrech, které bych od tebe nečekal. Tedy jestli jsi psal to drobné písmo.

Nejde o osobní spor. Naopak, jde o to, co je informace do novin, a co již je spíše pro novinářovu orientaci, do osobního archivu.

Když to přeložím do současných témat: Šlo o jeden skandální Weiglův dopis? Nebo o celostátní politiku? Jde o konkrétního prodavače palačinek? Nebo spíše o celou skupinu lidí, která jako ten prodavač smýšlí?

Mám zkrátka pocit, že v Respektu podstatně ubývá lidí, kteří nehledají jen osobní příběh, ale zajímá je podstata popisované situace.

Pokud se novinář přestane zajímat o celou situaci a stará se jen o osobní příběhy, může sice napsat čtivý článek, ale společnosti prospěje jen velmi zřídka kdy, pokud vůbec někdy.

Nikoliv, jen z meho uhlu pohledu…

Osobne povazuji tuto „kauzu“ za mnohem, a to nesrovnatelne podstatnejsi nez spor o roli Milana Kunderu v udalosti stare vice nez 50 let. Kundera byl v dobe sveho cinu mlady a bezvyznamny muz a nebyt pozdejsi celosvetove slavy, nezajimal by se o nej ani Respekt ani vetsina dnesni emotivnych diskuteru.

Pokud ale z Uradu vlady (a navic na prani samotneho premiera) odcesel doporucujici dopis hlave jine zeme pro prinejmensim jednoho z nejvetsich tunelaru devadesatych let, tak to jsou presne parketa, o ktere by Respekt mel psat. Jen houst a vetsi kapky.