Komentáře: Odposlechy a co si novináři zaslouží

Od: Anonym

Anonym — Sun, 28 Feb 2021 09:57:10 +0000

Od: Lukáš

Lukáš — Thu, 17 Dec 2009 18:05:27 +0000

Prašivci
Novináři si osvojují právo mluvit o všem a do všeho všem. Mají patent na rozum a suplují tady soudy.. Jsou to „prašivci“ až na vyjímky. Očerňovat lidi to jim jde. Omlouvat to se už neumí a když musí, tak malým písmem někde hoodně vzadu. Jo a dřív psali pro KSČ, teď pro pravici !

Od: dvd

dvd — Mon, 13 Apr 2009 13:04:03 +0000

Investigativní žurnalista
v českém kontextu je ten, jehož si někdo z mocenských struktur vybral, aby přes něj zveřejňoval to co chce aby bylo zveřejěno.
Celá novinářská investigativnost takového J.Kmenty spočívá v tom, že zveřejní (bez záruky!) části odposlechů, které mu někdo (bez záruky!) přihrál. A český vohnout říjí nadšením.

Od: Ruda Flégr

Ruda Flégr — Fri, 10 Apr 2009 18:49:49 +0000

Mafie nad zákony
Investigativní novinář musí být statečný, zodpovědný, opatrný, nejlépe aby neměl rodinu a pak může pracovat na plné pecky. Ale ve skutečnosti jen do chvíle, než začne přihořívat. Pak stačí jeden pokyn odkudkoliv z výšin a je po reportáži. Ta poslední autora tohoto článku a Víta Olmera neprošla sítem v ČT, jehož velikost ok určuje komunista a milicionář, do r.1989 zákonem uznaný zločinec soudruh Janeček. A kdo mu napovídá? K tomu není snad ani potřeba investigativců. Hlupáci české politické scény chodí v oprávněném vědomí své beztrestnosti naprosto odhaleni. Každý na někoho něco ví, kruh se uzavřel. A tak jim vydrží moc na další roky. Jejich hrabivá ega mají přednost před úplně vším. A tak pokud někteří z nich ještě chtějí udržet rovnováhu, zbývá jim duše už jen na to, aby topili mrkví… A samozřejmě také na schválení jakéhokoliv stupidního zákona, který jim pomůže natáhnout ty báječné chvíle kdy jim na kostičce z dětství nepřetržitě naskakuje BER 6, nebo BER VŠECHNO.

Od: Daniel Vesely

Daniel Vesely — Wed, 18 Feb 2009 19:31:08 +0000

Cermak svou „praci“ skodi
a podkuruje elitam..U toho bych se nedivil nicemu..

Vetsi problem nez ten diskutovani vidim v AUTOCENZURE (i cenzure, jak sem se mohl na vlastni oci presvedcit v regionalni redakci MF – firma zastava urcitou ideologii a filosofii – napr. vse, co je ze zapadu je ok, a to co z vychodune)

Drtiva vestina novinaru pise tak, aby se vesli do ideologickych mantinelu a co je horsi, oni si to castokrat ani NEUVEDOMI a jdou na ruku elitam…

Delaji tedy presne opak sve cinosti – zpytovat svedomi tech, co maji moc..

Od: JB

JB — Wed, 18 Feb 2009 16:24:10 +0000

to jams
S tím internetem souhlasím, ale s první námitkou ne. Všechna seriozní média na světě jsou pod stejným tlakem – peněz. Jestli se oněčem dá mluvit jako o zglajchšaltování, pak o situaci v médiích dneška.

Neházejme však všechno na hrb mamonu, stálo by za zamyšlení nebo studii, proč má veřejnost stále menší nároky na kvalitu informací.

Od: jams

jams — Wed, 18 Feb 2009 16:10:47 +0000

Dlouhodobé plány
Napadlo mě, jestli rozdíl nemůže být i v tom, že zavedené noviny/časopisy v západní Evropě si mohou dovolit plánovat na delší období, než noviny/časopisy české s nepříliš jistou budoucností, kdo je bude vlastnit a kolik vydělají na tištěné inzerci na malém trhu.

Navíc v roce 1976 (+ Martin Heidegger) nebylo po Internetu a online novinách ani vidu.

Od: Petr Pavlovský

Petr Pavlovský — Wed, 18 Feb 2009 15:30:59 +0000

Mazaný Heidegger?
Když něco slíbím, tak to splním. Je ovšem otázka, k čemu se Spiegel vlastně zavázal: posečkáním se zveřejněním interview až do H. smrti nebo posečká s celou kauzou? Nedovedu si představit, že by nějaké médium sušilo atraktivní informace jenom proto, že mu jejich objekt dal v tom smyslu nějaký rozhovor. Už jenom proto ne, že média si zcela přirozeně konkurují i v tom, které s tím či oním přijde jako první. V tom je vlastně ten stálý potenciální konflikt: prověřovat informaci tak dlouho, až nás někdo předběhne, anebo riskovat blamáž, že budeme právem žalováni pro pomluvu? V kauze Kundera to Respekt provedl po mém soudu přesně: byl první a Kundera se na to nakonečc neotočil (jakkoli tím vyhrožoval), protože věděl, že by u soudu prohrál. Jeho čin byl sice legální, ale nikoli legitimní. Odsouzeníhodné nebylo udání jako takové, ale celý režim, na jehož podporu se udávalo. Odsouzeníhodný byl prostě celý tehdejší komunistický systém a s ním samozřejmě všechny činy na jeho podporu.

Od: JB

JB — Wed, 18 Feb 2009 13:18:01 +0000

Odposlechy
Já s těmi odposlechy v zásadě problém nemám. Škoda jen, že pan Švehla na svém blogu neodpověděl na několik zajímavých dotazů a připomínek, když psal text na stejné téma. Např. jak funguje proces získávání odposlechů? To byl dobrý dotaz.

Jak si novinář, kterému někdo poskytne odposlechy může být jist, že se nestává součástí nějakých politických (zpravodajských) tahů? Má šanci si to nějak ověřit? Pokud ano, tak jak?

Zajímavý příklad zodpovědnosti/solidnosti novinářů: Heidegger poskytnul Der Spiegelu rozhovor o své „nechvalné“ éře člena NSDAP pod podmínkou, že to časopis zveřejní po jeho smrti. Stalo se tak za 10 let, několik dnů po jeho smrti. Postupoval by Respekt stejně, kdyby to samé udělal Kundera?

Od: jams

jams — Wed, 18 Feb 2009 11:48:03 +0000

Bendův paragraf
Nejsem právník a nevím, jestli je „Bendovo“ znění Trestního zákona (platí jen do konce roku, od 1. ledna budeme mít nový Trestní zákoník, PDF [http://www.mvcr.cz/soubor/sb011-09-pdf.aspx]) opravdu horší, než současné. Milan Šmíd si to nemyslí: [http://www.louc.cz/09/2050216.html.] Důležitý postřeh napsal v posledním odstavci článku (před citacemi), že „že nejde jen o paragrafy, ale o to, jak se ohýbají“. Protože vyjadřování politiků o této novele přímo vyzývá policisty a státní zástupce, aby začali pronásledovat ty, co odposlechy publikují, místo těch, co je vynášejí. Vždyť to bude mnohem jednodušší a navíc nejde o našince, ale o „nepřátele lidstva“. Jsem zvědavý, co na to soudy. Snad budou zprošťovat obžalované, ale bude to dlouhé (než to dojde až k soudu, soudní projednávaní, velmi pravděpodobné odvolání) a určitě velmi nepříjemné.