Reklama
 
Blog | Erik Tabery

Tajemství 25. února

Titulek neodkazuje k únoru 1948. Použil ho Ferdinand Peroutka v Přítomnosti (kde jsem ho náhodou našel) a to už v roce 1931. Následuje Peroutkův text:

Komunisté nyní provádějí to, čemu se říká z jedné huby teple i studeně foukat. Příklad studeného foukání:

,,Komunistická strana“, píše „Rudé právo“, je si vědoma toho, že není možno v kterýkoliv okamžik vyvolati ozbrojený boj proti buržoasii, nýbrž jen tehdy, když většina pracující třídy, která se sjednocuje pod vedením komunistické strany, je ochotna touto cestou jíti s veškerou odhodlaností a důsledností. Tento okamžik ještě nenadešel, a proto je lží a pomluvou, viní-li se komunistická strana, že 25. února chce provokovati ozbrojený boj. Tyto lži slouží jen zájmům buržoasie, jejíž kára beznadějně uvázla.“ 

Toto poselství tedy slyšíme a ostatně mu i věříme, neboť odpovídá tak zvané „objektivní situaci“, ve které zatím uvázla kára generálního komunistického útoku. Ale musíme se ptáti: kdo pak to vlastně tak lže a kdo to tak pomlouvá komunistickou stranu? Zarmoutíme jistě ,,Rudé právo“, sdělíme-Ii mu, že tak hanebně se chová na př. komunistický poslanec p. Štětka. Nedávno velmi se rozkřikoval na řečnické tribuně v parlamentě a křičení a mávání pěstí zakončil pádným sdělením: „25. února dělnická třída zlomí buržoasii vaz.“ Toto jest tedy zase horké foukání. To si může „Rudé právo“ najiti v parlamentním protokolu. Zlomiti vaz jest dosti jasný výraz, a „Rudé právo“ nechť tedy už žádného jiného lháře a pomlouvače nehledá, nýbrž vypořádá se s tímto zde. Bylo nám to hned tenkráte divné, když p. komunistický poslanec v parlamentě takto hromoval. Z výkladu situace, který podalo „Rudé právo“, vyplývá jasně, že p. Štětka neobyčejně žvanil a že je pevně přesvědčen, že lze pronášet velká slova beze všeho praktického dosahu i bez úmyslu, naplnit je nějakým obsahem. Vyplývá z toho také, že jeho katastrofální proroctví patří mezi „obvyklé táborové šlágry“, pod kterýmžto titulem imunitní výbor někdy zachraňuje pány poslance před vydáním soudu. Ale ať tak, či onak, zřejmě jest vinou takto hovořícího pana komunistického poslance, jestliže komunistické straně se ke dni 25. února přisuzují nějaké obzvláštní a sensační úmysly. Nebo se snad ,,Rudé právo“ zlobí, že řeči poslanců jeho strany se berou vážně? Ukládá nám povinnost předem věděti, že je to povídání nic neznamenající? Ostatně stejně jako pan Štětka mluvili p. Gottwald, stejně tak psalo mnohokráte samo ,,Rudé právo“ i „Tvorba“, kde čteme ustavičné narážky na jakýsi tanec, který 25. února začne. Páni komunisti, udělejte si tedy nejdříve pořádek sami mezi sebou a usjednoťte se jaksi na tom, co vlastně chcete. Ale tušíme, že to neuděláte. Vaše stanovisko k pětadvacátému únoru známe dosti dobře podle zkušeností s podobně slavnými dny z minulosti: udělá se, co půjde; když nic nepůjde, neudělá se nic; bude se to zkoušet a ochotně se po případě zaujmou zadní posice, které už teď připravuje „Rudé právo“. Ale teplo — studeného foukání komunisti asi nebudou ochotni se vzdát. Jednak je hromování od komunistické bytosti vůbec neodlučitelno, jednak musí se tato strana vykázati aktivitou před vyššími pány, pány, před moskevským generálním štábem. Tomu tedy může vždy říci, kdyby na ty věci přišla řeč: hle, jak jsme aspoň ústa otvírali. Mimo to má toto jednak katastrofální, jednak positivní stanovisko svou výhodu: ať se stane to či ono, na jejich slova dojde. A kdyby se 25. února svět nezbořil, nebude možno popříti, že ,,Rudé právo“ to vlastně předpovědělo. —fp.—

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama