Šéfredaktor MF DNES Robert Čásenský na to včera reagoval komentářem, ze kterého bylo znát, že je Klausovým postojem zaskočen. To ale u tak zkušeného novináře překvapuje. Mezi přednosti českého prezidenta se často řadí jeho konzistentnost a tomu je třeba dát za pravdu. Václav Klaus je celý život konzistentní v tom, že se nemá komplikovat vládnutí. Nekomplikoval ho komunistům (odmítl být disidentem) a pak očekával, že se budou stejně všichni chovat i k němu, když povládne. Zpočátku 90. let to tak víceméně bylo, ale pak se média i veřejnost probouzely a začaly si klást otázky.
Za všechno může svoboda tisku
Ve volbách v roce 1996 vláda ODS, ODA a KDU-ČSL propadla a nezískala většinu. Když to rozčilený předseda ODS Klaus vysvětloval, tak mimo jiné za viníky porážky označil novináře: „Otevření svobody tisku vede k tomu, že se diskutuje, dramatizuje situace, zdůrazňují se spíše problémy.“ Jen připomínám, že tehdy téměř všechna média vyzvala veřejnost, aby volila vládní strany.
Jakmile se Klausovi naskytla první příležitost (ve spolupráci s Milošem Zemanem), pokusil se zajistit „klidné vládnutí“. Proto také tak ostře kritizoval nevládní organizace, jež všude na světě považují za základ fungující demokracie, zatímco on v nich vidí její konec. Proto odmítal zákon o svobodném přístupu k informacím, aby veřejnost zůstala v nevědomosti. Proto vznikly návrhy na účelové změny volebního zákona, zmenšení pravomocí prezidenta, centrální banky či snaha omezit nezávislost veřejnoprávních médií.
Ze stejné logiky také vychází to, proč Václav Klaus odmítal jakýkoli zásah proti diktátorům v Iráku nebo Jugoslávii či proč se nepřidával ke kritikům porušování lidských práv v Číně. Prostě kdo vládne, má právo vládnout a nemá mu do toho nikdo mluvit.
Nesouhlasit se mnou je nehezké
A není ani tak překvapivé, že prezident podpořil Víta Bártu. Postupuje zcela konzistentně, jako když podporoval Vladimíra Železného, když ukradl televizi Nova americkému investorovi. Tehdy Klaus zaskočené veřejnosti sdělil, že se „chová loajálně“ k lidem, kteří se vůči němu „chovají hezky“, a že na tom „nevidí nic špatného“. Naopak ty, kteří s ním nesouhlasí, označuje za lidi, již chtějí svést zemi z cesty za demokracií.
Dnes se k prezidentovi chová hezky především Vít Bárta, který velmi chytře našel slabé místo Václava Klause: za veřejnou pochvalu nabízí veřejnou podporu, tak proč toho nevyužít? No a jak je vidět, Bártovi se jeho strategie vyplatila, prezident udržel ABL u moci. Paradoxní je, že ačkoli si veřejnost podle průzkumů veřejného mínění tento postup nepřeje, jen málokomu dochází, že hlavním architektem nalezeného řešení je právě prezident. Odpovědnost nakonec za něj ponesou Nečas a Schwarzenberg, kteří se nechali vmanévrovat do nezáviděníhodné situace.
Když to shrneme, tak se vlastně neděje vůbec nic překvapivého, Klaus hájí svůj svět politiky, kde jsou dvě kategorie společnosti. Jedni jsou ti, kteří vládnou (ti vyvolení), a pak ti druzí, kteří mají poslouchat. A když tak nečiní, jsou obviněni téměř z pokusu o převrat. Robert Čásenský v závěru komentáře uvádí: „Z úvah o tom, že si noviny přejí politický rozvrat a destabilizaci celé společnosti, stejně jako z použitého slovníku na mě osobně výrazně dýchl duch neblahé minulosti. Doufejme, že to byly výrazy pouze účelové, a nikoli vyjádření skutečného názoru hlavy státu.“
Doufání není na místě, odpověď je jednoznačná. Bohužel.
Publikováno v MfD 22.4.2011