Reklama
 
Blog | Erik Tabery

Nepochopitelná pražská ODS a osobní zážitek

To, co se odehrálo v pondělí v pražské ODS, by mohla být velevýznamná událost. Z vedení strany tu zmizela většina zkompromitovaných politiků v čele s Milanem Jančíkem. Sama ODS z toho ale vytvořila marginální příhodu, která je spíše pro "kremlology", tedy pro ty, kteří se chtějí nimrat ve vnitřnostech občanských demokratů.

Odstřel Jančíka a spol. je nepochybně dobrá zpráva, protože jejich papalášské chování bylo nesnesitelné. Fakt, že ODS našla odvahu ke změně jen pár týdnů před volbami, je také dobrá zpráva. Strana evidentně cítí, že společnost už jí všechno nespolkne. Jenže…

Jenže místo jasné zprávy vítězů: „Zbavili jsme se jich, protože takoví lidé do ODS nepatří“, přišel vlastně pravý opak. Mezi vítěze patří i první místopředseda ODS David Vodrážka, který včera v České televizi v pořadu Události komentáře prohlásil, že Jančík a jeho spojenci museli odejít proto, že žijeme v jakési virtuální realitě a média pošpinila jméno skvělého Jančíka tak, že chudák musel být odvolán.

Takže žádná sebereflexe? Zase za vše mohou média? Ne zcela, část ODS dala na svůj instinkt, že takhle to už dál nejde. Za změnou je ale především střet mezi dvěma křídly. Jedno reprezentuje Pavel Bém a druhé Rudolf Blažek (to v pondělí uspělo). Co personální změny budou znamenat, dokáže až budoucnost. Pokud někoho překvapuje, že rebelie nesestřelila Béma, když evidentně na to hlasy byly, tak odpověď je nečekaná. Pražská ODS se potřebuje primátora zbavit a nejlépe to prý udělá tak, když ho „přesune“ do sněmovny. Proto jej nechali i na kandidátce. Takový postup je sice možný, ale pro veřejnost naprosto nesrozumitelný. Objasnit by ho mohla jen ODS, která to ale viditelně udělat nechce.

Reklama

Závěrem si neodpustím osobní zážitek: Že, se v Událostech komentářích v pondělí nedočkáme jasné zprávy, bylo zřejmé ještě před zahájením vysílání. Seděl jsem před studiem, kde Jančík s Vodrážkou vesele vtipkovali a mluvili jako jeden muž. Tedy ne zcela, pan Vodrážka měl přeci je kultivovanější chování. Pan Jančík při pohledu na obrazovku, kde bouchala sopka, prohodil: „My ve studiu také vytvoříme erupci, no snad ne i erekci.“ Musím přiznat, že mě to naprosto vyhodilo z konceptu, protože ta představa byla děsivá. Nemluvě o dalším chování: Na puštěných obrazovkách zrovna běžela upoutávka na Jančíkovo vystoupení, pak střih a upoutávka na téma vyrovnání se s nacistickou minulostí. Na obrazovce se zjevila tvář Hitlera a nacistů, Jančík se svým doprovodem a pak i s Vodrážkou zaburáceli smíchy a nerozeznatelnými slovy si dělali legraci (bylo to něco v tom duchu, jestli ty obrázky ještě patří k jejich tématu). To evidentně vyhodilo z konceptu spisovatele Niklase Franka (jistě jim nerozuměl, ale ta řeč těla a smích byl výmluvný), který seděl za nimi a nechápal, co je na tom tak směšného. Frank totiž přišel do studia vyprávět o knize, která popisuje minulost jeho nacistických rodičů.

Ono se to moc popsat slovy nedá, ale tak trapné chvilky jsem už dlouho nezažil. Chtěl jsem panu Frankovi situaci vysvětlit a omluvit se, ale přiznám, že jsem nedovedl najít slova, jak vysvětlit, že tohle jsou přední představitelé naší konzervativní strany. Zase jsem si tedy sedl a doufal, že to rychle přejde.